Soustředění 2016 je za námi

No a je to tady, přesněji řečeno, je to pryč. Soustředění Depky v roce 2016 tentokráte konané v nádherném Novopackém kraji v Kempu Pecka je minulostí. Kdo se zúčastnil, má informace a vlastní názor, míjí povinností jako organizátora je napsat alespoň krátké hodnocení a pár postřehů, neboť naše webové stránkjy neslouží pouze jako hlásná trouba pro Depku, ale také jako její kronika. Od roku 2008 jsem zde zveřejnil řadu smyslů a nesmyslů a nashromáždil také docela pěknou fotokroniku. Jistě jste si všimli, že náš web zaznamenal již téměř 11 000 přístupů (přiznávám, že polovina je mých, abych to trochu nahnal). Tak proto ty moje analýzy.

Ale k soustředění: V letošním roce se zúčastnilo celkem 13 dospělých a 8 dětí, někteří tradiční účastníci si v hrůze raději nechali provést různé chirurgické zákroky, aby se účasti vyhnuli. Kromě jednoho cyklisty přijeli všichni autem s docela obstojnými zásobami pití. Ale jak jste si mohli všimnout na minule zveřejněném nápojovém lístku, nebylo to tak úplně nutné, na druhou stranu, moc toho nezbylo.

Kemp Pecka je výborně umístěný, velmi příjemný, vybavený a čistý, obdrželi jsme chatičky v jedné řadě, abychom se neztratili. Výčep a restaurace na ráně a 4 antukové a 2 beachové kurty rovněž. A rovné. Krom toho pro děti nějaká mučidla jako trampolíny, lezecká dráha, lezecká věž a ještě něco, co nevím, k čemu sloužilo. Ohromný bazén s čistící želvou a přehršle sprch a záchodů, prostě ráj pro soustředění.

Vidím, že se moc rozjíždím, tak to trochu zkrátím a poprosím ostatní účastníky, pokud budou chtít, o komentář. Každopádně jsme hráli volejbal, i když vzhledem k počtu (všeho)schopných jenom 4 na 4, hráli jsme s dětským dílem výpravy přehazovanou a pili jsme pivo. Bakoči letos zcela upravili formát Depkopiády a soutěž převedli do podoby téměř mediální reality show, kde spolu soutěžily týmy DEBILL HEADS a TUPÝCH MELOUNU. Disciplíny byly rozmanité a náročné, jenom zmíním soutěže: Zastřelte si svého přesedu, Bránění totemu, Rychložravky (nebo tak nějak), Skládání puzzlí bez předlohy a jiné. Na všechno dohlížel ostřížím a spravedlivým zrakem mezinárodní Jura Jana (alespoň Petr jí tak říkal). Vše se přísně dokumentovalo a pravidelně vyhlašovalo, takže jsme celé soustředění prožili ve stresu, kdo vlastně vyhraje. Zejména bratrovražedná soutěž, kdy jedni měli podříznout druhé vystresovala účastníky natolik, že chtě nechtě m,useli zkonzumovat větší část alkoholových zásob. Ještě že Tomáš přivezl kytaru a rozptýlil naše obavy o život. TRadičně jsem rovněž absolvovali výlet, tady na Hrad Pecku, samozřejmě spojený s kvízem. Otázky byly těžké a bez místra Googla nevím nevím, jak bychom si poradili.

Po odjezdu Luďka a Krutílků jsme se cítili tak osaměle, že jsme vyrazili na pentaguje, úžasnou kolíkovou hru (uvidíte na fotkách) a po večeři na beach. Tam jsme trochu nestíhali a Hanku strašně zábly nohy, takže odmítala udělat byť jen jediný krůček. Přizvali jsme proto dětské osazení a pokračovali v BEACH HAND přehazované, což se ukázalo jako velmi prospěšné.

No a tak čas plynul, že bylo pondělní poledne a doba na odjezd. Mně se soustředění líbilo, i když v celkovém hodnocení vyhrál můj tým Debill Heads. Jsem rád, že se nikomu nic nestalo, všichni si pochvalovali i stravu (nebo se mi báli říct něco jiného) a teď záleží na tom, co příští rok?

Osobně děkuji všem účastníkům, že přijeli, aktivním účastníkům, že byli aktivní, a Petrovi a Martině zvláště za jejich neutuchající energii, se kterou nás nekompromisně vháněli do dalších a dalších disciplín.

Tak Depce ZDAR!!!

Jiří Šimůnek