A je to za námi. Dlouhé chvíle přípravy, nervózní přemýšlení o sestavách, kdy už budeme vědět, jak budeme hrát, vymýšlení, jak nejlépe dohnat, co nám chybí a co nám nejde, koho přizvat či se hrdě postavit soupeři sami se svými... Dnes už je jasno. Skončili jsme čtvrtí a šestí. To možná není tak důležité samo osobě jako to, jestli jsme byli užiteční sami sobě. Jestli jsme hráli týmově, jestli jsme se propracovali po letech konečně ke kolektivnímu duchu pojetí tohoto kolektivního sportu...Můžeme dlouze diskutovat o tom, co bylo dobře a co špatně, jestli jsme konečně hráli trochu volejbal anebo se zase jenom nervózně strachovali o výsledek. Stejně se neshodneme. Mrzí mě přerušení posloupnosti: Depka pohár získala v roce 2000, 2003, 2006, tak jsem tak trochu spoléhal na rok 2009. Nepodařilo se. Mohu mluvit jenom za Depku I a to zase jenom za sebe: ano, něco jsme hráli dobře a lehce, některé sety jsme potili a nehráli nic. Prostě to bylo sportovní, i když ne profesionálně. Ale my žádní prof...