Valná hromada, Depka Cup a podzim v klubu

Jak to bylo opravdu na poslední valné hromadě je opravdu těžko říci. Po jejím skončení jsem odcházel s pocitem, že jsme s humorem, ale současně nad poměry konstruktivně, probrali náš podzimní a zimní program se zvláštním zřetelem na náš pohárový turnaj. S odstupem a s ohledem na některé diskusní příspěvky na internetu naopak nabývám pocitu, že jsem tam vlastně nebyl. A nebo si už doopravdy nic nepamatuji. Usedám tedy ke svému PC a dvěma prsty v relativně nepravidelném rytmu se snažím vydat toto poselství lidu depkovému:

Ano, XV. Ročník Depka Cupu (myslím Depka Kapu) a počítáme-li i ten nultý tedy jde o šestnácté vydání (teď se opět dmu pýchou nad naší vytrvalostí a houževnatostí), rozhodně zavazuje. Myslím, že už jsem s tím otravoval několikrát. O to více mě těší, že si to řada z nás vzala k srdci a nastala téměř horečná psací mánie, protože nemáme sestavy!!! Sestavy, to je naše stará bolest. Jednak je nikdy nedodržíme, když jej dodržíme, víme všichni, že jsou naprosto špatně udělané, ale musíme je mít už dva měsíce předem. Chápu Milanovu snahu "něco pro to udělat", ale představu, že se budeme 4x na volejbale sehrávat, když pokaždé přijde někdo jiný, nikdy nás není po šesti a postavit skutečně pohárové družstvo na trénink se nikdy nepodařilo, řada z nás ze svých hlav už vymýtila. Krom toho jsem přesvědčen, že daleko více, než tzv. sehrávání, by nám všem prospěla individuální příprava míčových technik, v nichž všichni kulháme a (jistě mi to prominou) někteří se dokonce spíše plazí. Nemyslím to zle, ale z tohoto pohledu bude pro zdárný průběh turnaje pro Depku a její pocity prospěšnější, když (teď musím vybrat příklady, které mne nebudou stát život) Terka s Marcelkou budou dělat ten celý měsíc, který do turnaje zbývá, 5 ranních kliků na prstech, Yveta Procházka bude zkoušet sprinterský start na parketách a Michal bude doma skákat denně 10 minut proti zdi aniž by se jí dotknul, což jistě zkrátí jeho pobyt v síti při bloku či smeči. Nic ve zlém jmenovaní přátelé, použil jsem vás, ne proto, že byste byli nejhorší, ale jste mladí a máte reálnou možnost se vylepšit, zatímco my ostatní… Na druhou stranu musím říct, že Milanovo hysterčení ohledně sestav už v předstihu má jednu velmi silnou stránku stejně jako celá diskuse kolem: MYSLÍME na turnaj, ZABÝVÁME SE jím a tím jím alespoň trochu ŽIJEME. Myslím, že koncentrace na týmový výkon a vzájemná podpora před turnajem i na palubovce potom přinese větší efekt, než cokoli jiného. A myslím tím i vzájemnou PODPORU (ne řevnivost) týmu A a B. Přestože si z VH nic nepamatuji, nějak se mi míhá, že nikdo nechtěl dělat manažera, Lidunka naznačovala, že snad já… A já to do značné míry samozvaně beru. Jirka Amos připravil celou organizaci, Milan nechť klidně staví na volejbalech vedle sebe a k sobě hráče podle vlastní představy, pište, mailujte, volejte i kreslete vaše návrhy sestav, všechno prostuduji, ale opravdový návrh předvedu až 2 týdny před turnajem. Pamatuji si totiž dobře, že ty dlouhé debaty a neustálé změny nepomohly našemu výkonu, zato značně zdeptaly naši už tak dost pochroumanou psychiku a kolektivního herního ducha. My se prostě budeme soustředit na herní horečku a kolektivní výkon. To jsou moje zbraně a zkusím vám je vnutit. Pokud se týká návrhu na stavbu Depky C, nejsem pro, neboť nejsme schopni postavit 3. dobré družstvo. Navíc jsem přesvědčen, že A i B by se mělo skládat ze 2 nahrávek a 5 smečařů, blokařů a univerzálů, podle toho, co dům dá, a to právě pro toho kolektivního ducha. Možnost ulevit psychicky či fyzicky kulhajícímu během setu je jedna z nejsilnějších taktických zbraní normálního volejbalu. Snad už jsme přestáli období urážení se. I nepostavený hráč je součást vítězného nebo poraženého družstva. Pokud někdo řekne, že si by si tak nezahrál, měl hlasovat proti turnajovým vystoupením Depky. Zahrát si můžeme na Matulce, v tělocvičně nebo jinak. Na turnaji chceme hrát co nejlépe a nikdo z nás neví, jaký bude mít set, ráno, den…

Tak tak to vidím já. Očekávám, že mi vašimi reakcemi dáte na vědomí, jak se věci depkové-veřejné mají. Už dávno na pohár nepřibyl náš štítek.