Jak to bylo se soustředěním

Soustredeni Lubenec kveten 2008

Do Lubence jsem vyrazel poprve s Editou a navíc s novou navigaci. A znate to, když dostanete novy cyklokomputer. Jak jedna, tak i druha odvadely mou pozornost tak uspesne, ze jsem malem zpusobil nehodu na prechodu pro chodce.

Jak k tomu doslo? Projizdime vesnici, par kilometru před Lubencem, když si najednou vsimam, ze protijedouci nakladak brzdi. Proc? Slapu na to rovnez a teprve az když sklopim oci k vozovce vidim, jak po zebre pochoduje maly jezevcik. Miri k samosce na druhé strane a chova se, jako by si uvedomoval absolutni prednosti chodcu na prechodu. Asi to nedela poprve. Tyto vedomosti evidentne chybely jezevci, ktereho jsme spatrili u krajnice o par kilometru dal.

"Jezevci se premnozili" tvrdi Jirka vecer. Asi ma pravdu - další jezevci mrsinu, spatrime při cyklovylete. A opodal v prikopu lezi srazena srnka. Chudera. Zavrazdena nejakym posahanym ridicem. Takova skoda. Kolik si toho ještě mohla uzit, nez by ji - jak to v srncim zivote chodi - odstrelil ze zalohy nejaky endorfiny nadupany myslivec? Holt, nemá to divoka zver lehke. Nikde jsem si nevsiml, ze by se poradalo skoleni pravidel silnicniho provozu pro volne zijici zvirata a metoda pokus/omyl ma v těchto pripadech často fatalni dusledky.

Ale ještě zpatky k mrtvemu jezevci. Edita ho spatrila první a ve snaze trumfnout Honzu vyhrkla: "Jeee, hele podivej - ZUBR".

Cimz ho jednak naprosto odrovnala a dale se pasovala se do role znalce zvere.

"Kdyz ja si nemohla rychle vzpomenout" pripustila pozdeji.

Musim si dat pozor, az mi nekdy v budoucnu bude doporucovat leky na migrenu.

"Postinor? Nee, nech me, ja si vzpomenu.... "

Beachvolejbal

Nejprve se musela upravit plocha. Deti z tabora usoudily, ze nesmi nechat lezet takovou plochu ladem, a proto jsme nejprve museli srovnat se zemi tolik pisecnych hradu, ze by i slavny hradoboric Zizka zavidel. Edita pobihala kolem, Jana fandila a Bakin poradal olympiadu pro bandu vlastnich i vypujcenych sklebaku. Obcas jejich vykony prevysovaly nase volejbalove snazeni o tridu. Takovy slalom mezi kuzely, nebo seskok z pinpogoveho stolu byly natolik akcni, ze jsme proti nim vypadali jako banda zombiku placajici do nafoukle zaby. Ale snazili jsme se. Vetsina zapasu koncila tesne - 3:2 na sety. Bohuzel ne pro mne. Budiz mi dobrou vymluvou, ze si Jirka zabukoval Lidu na vsechny sety. A vsichni vime, ze kde je Lida, tam se vyhrava.

Vylet Krasny Dvur.

Prohlidka nic moc. V ramci akce "Rovna sance pro vsechny", nas zamkem provadela duchodkyne namisto - jak se slusi a patri - studentky, kterou bychom mohli uvadet svymi lechtivymi poznamkami do rozpaku a odbornymi znalostmi v uzas. Kdo by se o to v pripade baby plesnive snazil?

Komunikace se tedy omezila na jeji: "Tady mame historicke tapety a tady porcelan".

Nacez my kontrujeme "Tady vam zateka a tady se to odlupuje".

"Ano, mate pravdu, ale znate to - nejsou peníze" pripustila. "A nechcete teda něco prodat?" Kuji zelezo, dokud je zhave. "Tenhle obraz by se mi hodil". Nechtela. Po pravde receno, ja také ne. Obraz, o který jsem licitoval, by se do me garsonky nevesel ani po uhlopricce. Za zminku stoji ještě sbirka 42 psich portretu, každý v zivotni velikosti. Rozhodne to nebyli zadni krasavci a malir jim také nelichotil, takze chapu proc je sbirka stále kompletni a ze se nenasel zadny milovnik umeni, který by si nejakeho z coklu povesil na zed.

Ke kazdemu poradnemu zamku nalezi park - v tomto pripade nejvetsi a nejstarsi anglicky park v Cechach s množstvím romantickych staveb (letohradek, poustevna, hudebni besidka, vodopad, jezirko s jeskynkou). Identifikace stromu se nam bohuzel prilis nedarila. Chybely popisky. Pod kurou stareho stromu jsme objevili hnizdo malych uzovek obojkovych. Když jsem chtel jednu predvest, musel jsem si dat pozor, abych ji nezmacknul. Jedina obrana takoveho tvorecka je vylouceni smradlaveho sekretu, takze jsem si z parku odnasel "vonave" ruce.

Cyklovylet k Shillerove rozhledne.

Bereme kola, trasu konzultujeme s mapou a navigaci. Hned na zacatku radeji chytame i mistniho jazyka. Nechceme bloudit jako vloni. V Kryrech jsme cobydup, u rozhledny nam jiz Hanka, která mezitim dorazila autem, hlasi:

"Mate smulu. Zavreli před pul hodinou. Byla tady nejaka skupina od Ceskych turistu, ale neukecala jsem je".

Nevadi. Je hezky, rozhlizime se a hodnotime architektonicke skvosty mistnich zbohatliku. Bazeny uz jsou nuda, ted fici vezicky ve stylu veznice parmska. A propo - kolem jedne skutecné se vracime. Dvojity plot, ostnaty drat, ale ostraha nikde. "Na tom by se dalo vydelat" uvazuji. "Honzo, co kdybychom zacali kseftovat? Ukaz jim cigarety!"

"Mam lepsi napad" vmisi se Edita "co kdybych se jim ukazala ja?" Zustalo jen u slov. Skoda, mohli jsme byt milionari.

Krece - osobní vsuvka.

Na tohle soustredeni nezapomenu kvuli hexensusu, který mne skolil kratce po navratu z kol. Jiz ranni volejbal jsem odehral s bolestmi. Zadny vyskok, smece ze stoje. Také se to tak da hrat. Na kole se to nezhorsilo, ale při pozorovani fotbaloveho mistrovstvi mistnich cutalistu jsem prochladl ještě vice. Vracim se do kempu, abych nalozil kolo do auta. Sundam kola a snazim se zasunout ram na zadni sedacku. Predklon byl osudovy. Krec v bedrech, nemuzu se hnout. Za chvili se krece rozsiruji do celeho bricha. To uz se valim na zemi.

Lezim vedle auta. Nastesti jsem objeven depkari, kteří se vydavaji na veceri. Uz bylo zahodno. Vsimly si me deti od nedalekeho taboraku a ptaji se ucitelky, co to delam. "Nedivejte se tam, deti" uklidnuje je. Od Jirky dostavam leky a nabidku injekci. S diky odmitam a nechavam se odvleci do postele.

Vecer je na programu taborak. Kytara, zpev, alkohol. Predchozi vecer jsme se pokouseli uvest do nalady cajem z houbicek, které jsem dovezl z Amsterdamu, ale mely na nas stejny ucinek, jako kdybychom vylouhovali krizaly. Z okna slysim, ze ted se to konecne rozjelo a halas trva dlouho do moci. Mohl by někdo doplnit, k jakym orgiim tam doslo?

Mala zdvorilostni poznamka.

Varil nam novy kuchar, takze jidlo bylo skvostne a lonske menu a la skolni jidelna za casu normalizace se zmenilo na posusnanicko od maminky. Nebo z te hospody od vedle, kde tak dobře vari.

Zaver.

Nostalgicky se loucime s krajem, který se pomalu vzpamatovava z kulturni devastace (polorozpadle statky a zaroven cerstve zrestaurovana stylova staveni), pricemz priroda uz prosla ozdravnym procesem, jako by tu ani totalita nebyla. Krasne skaly a lesy plne starych stezek, to vse bez jedineho turisty. Stoji to za to.

Jenom na dokresleni. V patek jsme si před veceri vysli na prochazku. Skrabeme se na balvany (amatersky bouldering). Kochame se prirodou, fotime, a do toho Jana: "Heledte, co jsem nasla" ukazuje na skvostneho kremenace. "Posleme to Alesovi, at vidi, o co prisel" shodujeme se a posilame MMS. Konec koncu o hodne prisli vsichni, kdo tam s nami nebyli.

Pristi zprávy uz budou odjinud. Sam jsem zvedav odkud.

mistral